V minulém díle jsme se podívali na historii PHP, nyní nás však čeká si vysvětlit, jak PHP pracuje, na co je vhodné a na co naopak není, či na co se dokonce použít nedá.
Když se ještě na chvíli přesuneme do historie, tak zjistíme, že kdysi v počátcích internetu byli webové stránky statické, to znamenalo, že web byl nějakým způsobem napsán a přesně tak, jak byl napsán tak se přenášel do klienského prohlížeče. Pokud potřebujete pouze web, který bude vždycky a za všech okolností stejný, PHP vůbec nepotřebujete, nicméně pokud by jste na stránce měli alespoň to počítadlo, vezte, že se bez něj neobejdete.
Dá se říci, že PHP přispělo k jakémusi rozpohybování webu, typický příklad je třeba Facebook, jedna a ta samá stránka, nicméně na ní má každý něco úplně jiného, tohoto by se bez PHP dalo jen těžce dosáhnout. Pro rozpohybování webů máme k dispozici dvě odlišné skupiny, ta první je „klientská“ a ta druhá „serverová“.
Obě tyto metody se od sebe liší a každá z nich má své výhody a nevýhody, či dokonce jen pouze s jednou z nich jde konkrétní věc udělat. Nejčastější způsob klientského rozpohybování webu je asi jazyk Javascript, neplést prosím s Javou. Tento jazyk je odeslán prohlížeči klienta a ve vhodnou chvíli spuštěn, například při kliknutí někam do stránky. To jak bude tento kus kódu zpracován záleží ale na prohlížeči, jistě Vás tedy napadne, že pokud některý prohlížeč Javascript bude mít vypnutý, či jej dokonce nebude umět, kód se neprovede. Ano, toto je veliký problém, protože se nikdy nelze spoléhat na to, že klient bude mít vždy vše zapnuté a nastavené přesně tak, jak to máte Vy.
Metoda spuštění kódu na serveru má ale také své mouchy, sice kód, který odešle umí zpracovat jakýkoliv internetový prohlížeč a obsah bude vždy přesně tak, jak si Vy přejete, ale pokud budete chtít spustit jakoukoliv akci po kliku na určité místo webu, tak se Vám to nepovede. Serverová metoda totiž jediné co umí je to, že vygeneruje stránku z kódu a pošle jí prohlížeči.
Nyní si ukážeme příklad. V prvním příkladu uvidíte webovou stránku, která vždy ukáže stejné číslo, v tom druhém bude číslo, které bude reprezentovat počet sekund od 1. 1. 1970.
První příklad:
<html>
Stránka, která umí zobrazit jen číslo, které bude vždy stejné 154866513303
</html
Druhý příklad:
<html>
Stránka, která vypisuje počet sekund od 1. 1. 1970, <?php echo Time(); ?>
</html>
Z těchto dvou příkladu je patrné, že ve druhém příkladu každou další vteřinou, co se stránka načte bude zobrazeno jiné číslo. Další co je velká výhoda je to, že klient nemá tušení o tom, co se na serveru dělo, nicméně aby script šel vůbec spustit, je potřeba mít nainstalován Apache s PHP pluginem, pokud nevíte jak na to, již dříve jsme pro Vás připravili článek o tom, jak rozchodit vše potřebné pro to, aby Vaše PHP scripty běhali tak, jak mají. Článek je hlavně pro ty, kteří pracují s Linuxem, nicméně je vhodné si jej přečíst, i když Linux zrovna nepoužíváte. Uživatelé Windows mají práci „jednodušší“ protože jím stačí jeden program, který se o vše postará, například Vertrigo či WAMP.
Další čeho si můžete všimnout je to, že script jazyka PHP začíná <?php a končí ?>, nicméně pokud začnete kód <? a ukončíte ?> vyjde to stejně, ale je hezčí to tam psát. Další co je velmi důležité je to, že výsledkem scriptu PHP je normální HTML, tedy pokud jej neumíte, nemá smysl se do PHP vůbec pouštět, protože výsledek stejně nebude takový, jaký potřebujete.
