WiFi má v domácnosti snad každý uživatel, který vlastní nějaké to chytré zařízení, notebook či cokoliv dalšího. Proto dokáže být celkem nepříjemné, když toto zařízení nefunguje tak, jak by mělo či pokrytí není takové, aby byl uživatel spokojen.
WiFi má v domácnosti snad každý uživatel, který vlastní nějaké to chytré zařízení, notebook či cokoliv dalšího. Proto dokáže být celkem nepříjemné, když toto zařízení nefunguje tak, jak by mělo či pokrytí není takové, aby byl uživatel spokojen.
O WiFi sítích toho bylo napsáno již mnoho, sami jsme se v této oblasti pustili do několika článků a tím prvním byl článek o tom, jak WiFi síť neustále padá. Tento článek se zaměřoval hlavně na část týkající se driverů (ovladače pro ovládání síťové karty). Pak jsme se ve článku WiFi síť nefunguje jak má podívali na zoubek nejčastějším problémům v domácnosti, které signál dokáží hodně omezit.
Nyní ale nastal čas se podívat, co se dá se signálem udělat v případě, že máte větší byt či dokonce větší rodinný dům, kde pouze jedna WiFi jednotka určitě nebude stačit. Technologií, jak jednu WiFi síť nechat rozšířit je mnoho, bohužel většina uživatelů postupuje naprosto špatným způsobem a tak většinou dosáhnou pouze většího rušení v daném prostoru.
Dnes bude řeč o meshovacích zařízeních a zapojení několika AP (přístupových bodů) tak, aby společně tvořili jednu velkou WiFi síť. Nejdříve si ale řekneme, co NIKDY a v žádném případě nedělat. Bohužel toto řešení dělá mnoho lidí a i dost „odborníku“ radí.
Pokud máte od poskytovatele jeden router, nikdy k němu nepřikupujte jakýkoliv další s tím, že do některého LAN portu toho prvního připojíte WAN port toho druhého ale některé zařízení v něm necháte. Ne! Tohle se nedělá a kdykoliv to u klientů vidím, hned toto řešení jde pryč. Problém tohoto řešení spočívá v tom, že uděláte další WiFi síť (v případě, že je na routeru poskytovatele zapnutá), která ale není jakkoliv spojená s tou první. Navíc uděláte takto další WiFi síť, která vám tu první bude rušit. Jde o dvě úplně jiné sítě, které dokonce do sebe navzájem nevidí. Příčina je dost často v nastavení. Pokud na každém z nich máte svůj vlastní DHCP server, vlastní WiFi, chová se to jako dvě rozdílné WiFi sítě. Chová se to totiž i jako dvě samostatné sítě. Zařízení kabelem připojeno v routeru poskytovatele neuvidí další zařízení na vašem routeru a opačně. V praxi to znamená to, že do té doby, dokud je zařízení schopno alespoň nějak používat WiFi na druhé straně baráku, tak k té u které stojíte metr se prostě nepřipojí. Zařízení neví, že jste si tu WiFi takhle blbě nastavili (případně někdo vám) a že se může přepojit a bude tak vlastně na stejné WiFi. Prostě to samo od sebe neudělá a tak bude setrvávat na té, co je na druhém konci do doby, dokud neztratí signál. Pak pochopitelně vyhledá novou a k té se připojí.
Další zvěrstvo, tentokrát už o trochu dražší je použití dvou různých routerů jako přístupových bodů a společně jejich WAN porty mít do nějakého inteligentnějšího switche, routerboardu nebo podobného zařízení, které zvládá DHCP server ale nemá vlastní WiFi. Tato varianta je také velice zajímavá a její jedinou výhodou oproti předchozímu řešení je fakt, že zařízení jsou alespoň na stejné síti. Co se týče ale přecházení mezi nimi, tak je tam stejný problém, jako v předchozím případě.
Posledním způsobem, co se v posledních letech velmi rozmohl je použití nejrůznějších WiFi extenderů. Ideálním způsobem jsou ty, co jsou přes WiFi připojené na hlavní WiFi a vytváří další samostatnou WiFi… Toto řešení sice alespoň trochu funguje (když pominu přecházení z jednoho konce na druhý), ale zvyšuje neúměrně latenci sítě. Protože data jsou mezi extendery přenášená po WiFi. Existují samozřejmě ale i takové, které se připojují skrze zásuvkový okruh a přes ten tvoří v podstatě síťový kabel. Ty jsou o něco lepší, ale pořád to není ono. Jak to tedy udělat správně?
V posledních letech se vyrojili nejrůznější WiFi mesh zařízení, počínaje TP-Link DECO, pokračovat můžeme řešením od HP ve formě Aruby, které opravdu hodně nemám rád až k řešením od Mikrotiku nebo Ubiquity (Unifi).
A právě spojení těch dvou posledních si dnes lehce nakousneme. Sám toto spojení mám v baráků a funguje naprosto perfektně a WiFi síť dostane přesně to, co potřebuje. Samozřejmě spojení Mikrotiku, který uživatelsky není úplně nejsnadnější s Ubiquity AP, které přes webové rozhraní bez Ubiquty Network, které bez Ubiquty Cloud Key nebo jeho spuštění na notebooku prostě nenastavíte není snadné. Nicméně toto řešení mám nasazené i ve firmě, kde je každý den na WiFi v průměru 1700 zařízení a vše funguje stabilně a bez výpadků. Problémem tohoto řešení je také jeho finanční náročnost a pochopitelně i znalost toho, kdo to nastavuje. Nebudu tedy zabíhat do detailů, ale popíši pouze funkce, jak se co dá nastavit a co by jak mělo být nastaveno správně. Podobně to totiž jde i ve výrazně levnějším řešením v podání těch dalších zmiňovaných.
Mikrotik routerboardy mají jednu velikou přednost, oproti klasickým routerům. Tím je obrovský výkon, neomezené možnosti nastavení a neuvěřitelně velké možnosti škálování. Toto zařízení používám téměř vždy jako centrální bod sítě. Vždy dělá tedy bránu do světa internetu, běží na něm DHCP server a obsluhuje jednotlivé zařízení, co jsou na jeho porty přivedeny. Navíc RB2011 či RB3011 mají v některých verzích i přehledný displej, na kterém lze nechat zobrazený stav využití konkrétního portu. Letmým pohledem tak vidíte, jak moc je momentálně vytížený například internet.
Doma ale určitě nestavíte internet pro firmu, takže místo Mikrotiku postačí jakýkoliv alespoň trochu výkonnější router, který ale nemusí mít WiFi. Pokud ji má, doporučuji vypnout. Ideálním a cenově docela v pohodě zástupcem může být pro tento účel třeba TP-Link Archer C6. Důvod proč tam ten Mikrotik používám je neuvěřitelně přehledná správa připojených zařízení přes DHCP. Možnost nastavit konkrétnímu zařízení danou IP atd. To ale jiné routery včetně zmiňovaného umí taky, ale není to tak přehledné. Na domácí využití to ale více než stačí. Navíc si osobně nemyslím, že doma nutně potřebujete řešit, jakou IP má konkrétní zařízení. Nicméně já osobně to třeba i v domácnosti řeším. Mé nastavení sítě je totiž dáno velikostí zahrady, baráku a dalších. Mám totiž 7 přístupových bodů, které jsou na začátku sítě a mimo DHCP pool, pak pokračuji několika kamerami, které jsou opět vyčleněny z DHCP poolu a pak prvky chytré domácnosti (27 spínačů světel, čidla teplot a vlhkosti v každé místnosti atd…). Celkově moje WiFi síť, i když tam nepřipojím své iPhony, Qosmia (notebooky od značky Toshiba) a nebo tablety čítá 127 zařízení. A to si člověk prostě chce rozdělit, popsat a mít v tom přehled. To ale určitě není váš případ a tak Archer C6 nebo obdobný prostě stačí.
Centrální bod jsme si tedy představili. Je důležité, aby to bylo zařízení, které má nějaký výkon, několik LAN portů a schopnost spustit vlastní DHCP server, případně se připojit k poskytovateli. K rozšířenějším funkcím může přibýt NAT, print server přes USB atd.
Dalším velice důležitým prvkem jsou přístupové body sítě. Jde o zařízení, které mají za úkol šířit vaší WiFi síť a pokrývat s ní co největší prostor. Tyto zařízení je potřeba mít vždy od stejného výrobce a nemíchat to. Pokud to uděláte, dostanete se do bodu dvou routerů hned na začátku. Důvod proč výrobce nemíchat je právě funkce MESH. Také se jí říká roaming. Jde o to, že když se v baráku/bytě pohybujete, zařízení vyhodnocují vzdálenost od jednotlivých přístupových bodů a zařízení si prostě a jednoduše přepojí. Osobně mám doma kombinaci Ubiquity nanoHD, které je v každém patře a pak Ubiquity AP AC Mesh na zahradu. Jednotka Ubiquity AP AC Mesh je totiž voděodolná a může být proto umístěna ve venkovním prostoru. Pokrytou mám tak zahradu, která je větší než 3000m2 a signál mám po celém prostoru více než dostačující. Pokud vezmu starší iPhone 7 a měřím propustnost sítě na 2,4GHz, dostávám se na hranici 65/47mbits (download/upload). Na 5GHz je to pak 90/55mbits (download/upload). Tento výsledek vůbec není zlý, když si uvědomím, že na WiFi je v čase měření připojeno 130 zařízení. Také je i vidět to, že WiFi na 5GHz pásmu je o něco stabilnější viz screeny níže, kde vlevo je 2.4GHz, vpravo pak 5GHz.
Když jsme naťukli v centrálním bodu sítě značku TP-Link, budeme i zde v ní pokračovat. Jde totiž o levné zařízení pro domácnost, které funkce mesh/roaming má a které může poměrně dobře, když se nastaví dům pokrýt. Tyto zařízení se ovládají přes aplikace DECO, která je dostupná na Apple App Store nebo Google Play. Připojíte je do sítě pomocí síťového kabelu (síťový kabel od jednotky DECO připojíte do některého z volných LAN portů routeru) a v jednoduchém klikátku aplikace vyberete „pracovní režim“ jako Access Point. Dále pak v nastavení vyberete, zda chcete používat 2.4 GHz či 5 GHz WiFi, případně obě najednou, nastavíte jméno WiFi sítě, heslo a máte hotovo. Zařízení se poté restartují a vaše nová WiFi síť je na světě. Tyto jednotky pak fungují tak, že se zařízení připojují na ně, pokud to zařízení podporuje si je jednotky předávají mezi sebou, když se pohybujete barákem. A také centrální prvek používají jako DHCP jednotku. Tyto jednotky také umí bezdrátový uplink. Jde o funkci, kdy další jednotku můžete připojit do sítě, aniž by potřebovala síťový kabel k centrálnímu prvku. Nedělejte to. Jsou s tím hodně často problémy a prostě AP má být připojeno kabelem… ne bezdrátově. Zvyšujete si tím totiž akorát latenci sítě a celkově snižujete stabilitu.
V případě upřesňujících dotazů rozhodně neváhejte se pod článkem zeptat na další možnosti, co se s WiFi sítí dá dělat.
