Optická vlákna jsou dnes velmi rozšířená a řada poskytovatelů internetu je přivádí až do domácností. Jaké jsou ale jejich výhody oproti metalickým či radiovým spojům?
U optických sítí se informace šíří skrze skleněné (případně plastové) vlákna za pomocí světla. Přenášeným signálem můžou být data, hlas, obraz. Jejich ale největší výhoda spočívá v možnosti přenosu dat na velké vzdálenosti a za kratší dobu, než je tomu u metalické kabeláže. Navíc mají výrazně větší šířku pásma a možnost po jediném vlákně přenášet více signálu současně, jen díky změně vlnové délky.
Optické vlákna dokáží přenést signál na vzdálenost stovek kilometrů bez potřeby signál zesílit. V porovnání s metalickou kabeláží, kde je zapotřebí každých cca 100 metrů nějaký aktivní prvek je přenos po optických vláknech efektivnější. Navíc je rychlejší a má nižší odezvu, protože po cestě není potřeba provádět opakování signálu, díky kterému dochází ke zpoždění/latenci.
Další výhodou je u některých typů sítí fakt, že v ní mohou být po trase čistě pasivní prvky (budeme se jimi zabývat dále). Díky tomu řada poskytovatelů internetu je schopna dostat internet až do domácností, aniž by po trase bylo potřeba cokoliv napájet, což snižuje celkové náklady na provoz sítě. Takovým příkladem jsou např. sítě APON, EPON, GPON atd.
Hlavní předností optických vláken je necitlivost vůči elektrickému a magnetickému rušení. Dají se tedy instalovat v souběhu se silovými kabely, což metalické kabely neumožňují. Nemají tak přeslechy a ani nevyzařují energii. Navíc díky vláknu, které je vyrobené ze skla či plastu jsou úplně oddělené vysílače a přijímače. Díky tomu je provoz výrazně bezpečnější, protože neexistuje možnost vzniku jiskry, dotykového napění a eliminuje se možnost úrazu elektrickým proudem.
Vzhledem k technologii výroby jsou optické kabely cenově srovnatelné s metalickou kabeláží. Nicméně aktivní prvky jsou stále daleko dražší.
