Zakončení optického kabelu je stejně, jako v případě jakýchkoliv jiných datových kabelů ukončeno konektorem. U optických vláken ale hovoříme o optickém konektoru. Dnes nejpoužívanější jsou konektory typu SC, LC a ST. A aby to nebylo tak jednoduché, ještě každý z konektorů má několik typů leštění. Tomu se věnuji v samotném článku:
Mezi konektory je hodně rozdílů, hlavně v konstrukci.
Jednotlivé konektory lze na fotce výše vidět. Odleva jde o konektor LC-UPC, uprostřed pak SC-UPC a napravo pak jako jediný zelený SC-APC
Konektory typu SC mají jednu velikou výhodu, proti ST nebo LC. Tou je možnost konektor jen zamáčknout v případě připojování a jen vytáhnout v případě odpojení. Není potřeba pohybovat bajonetem jako u ST nebo povolit pojistku u LC.
SC konektory se nejčastěji používají u sítí typu GPON, EPON, GBIC atd. Právě i koncové zařízení, jako je třeba ONU, ONT atd mají tyto konektory. LC konektory naopak najdeme v nejrůznějších SFP či SFP+ gbics, případně ve vysílačích/přijímačích XFP. Jejich výhodou je menší velikost, kdy dva konektory se vedle sebe vejdou do pozice RJ-45, což v případě SC nelze. Existuje sice verze SC-RJ, se kterou přišla švýcarská firma, nicméně v praxi jsem se s ním nikde nesetkal, ale jde o pěknou vychytávku.
S konektory typu ST se jde ještě hojně potkat například ve starších výrobních halách nebo firmách, kde se optika řešila kdysi dávno a kde zatím nebyla potřeba konektory vyměnit za jiné. Technologie přenosu signálu po optických vláknech totiž na konektorech nelpí. Co se na sebe navaří, to bude fungovat. Je tedy úplně jedno, jaký konektor je na kterém konci. Pokud existuje spojka, díky které se to z konkrétního konektoru dostane buď do zařízení nebo do dalšího vlákna, přenos bude pokračovat.
Za zmínku stojí ještě méně využívané FC, MT-RJ, E2000, EC. To jen tak pro úplnost ke konektorům.
