Konektory SC, LC a ST

Zakončení optického kabelu je stejně, jako v případě jakýchkoliv jiných datových kabelů ukončeno konektorem. U optických vláken ale hovoříme o optickém konektoru. Dnes nejpoužívanější jsou konektory typu SC, LC a ST. A aby to nebylo tak jednoduché, ještě každý z konektorů má několik typů leštění.

  • PC (Physical Contact)– leští se ručně, ploché provedení konektoru, typická ztráta 0.2dB
  • SPC (Super Physical Contact)– vyšší kvalita než u PC, leští se strojově
  • APC (Angled Physical Contact) – na rozdíl od PC či SPC je konec vlákna pod úhlem 8°. Díky tomu veškerý odražený, nežádoucí signál opouští vlákno. Poskytují nejlepší výsledky, odrazivost může být jak –60 dB, tak –65 dB. Odrazí se tedy méně než jedna desetitisícina signálu.
  • UPC (Ultra Physical Contact) – Strojové leštění, odrazivost je -50dB, což je o něco horší než APC.

Jednotlivé leštění lze na fotce výše vidět. Odleva jde o konektor LC-UPC, uprostřed pak SC-UPC a napravo pak jako jediný zelený SC-APC

Leštění PC, SCP a UPC jsou vzájemně kompatibilní s tím, že UPC dává nejlepší výkon. Konektory jsou také navíc většinou modře označené. APC je proti nim označeno zeleně a není s nimi kompatibilní. To ale neznamená že je do sebe nezacvaknete. Pokud budete mít konektor SC-APC a konektor SC-UPC, tak přes spojku jdou do sebe zacvaknout, nicméně tím zničíte leštění na obou konektorech.

Konektory typu SC mají jednu velikou výhodu, proti ST nebo LC. Tou je možnost konektor jen zamáčknout v případě připojování a jen vytáhnout v případě odpojení. Není potřeba pohybovat bajonetem jako u ST nebo povolit pojistku u LC.

SC konektory se nejčastěji používají u sítí typu GPON, EPON, GBIC atd. Právě i koncové zařízení, jako je třeba ONU, ONT atd mají tyto konektory. LC konektory naopak najdeme v nejrůznějších SFP či SFP+ gbics, případně ve vysílačích/přijímačích XFP. Jejich výhodou je menší velikost, kdy dva konektory se vedle sebe vejdou do pozice RJ-45, což v případě SC nelze. Existuje sice verze SC-RJ, se kterou přišla švýcarská firma, nicméně v praxi jsem se s ním nikde nesetkal, ale jde o pěknou vychytávku.

S konektory typu ST se jde ještě hojně potkat například ve starších výrobních halách nebo firmách, kde se optika řešila kdysi dávno a kde zatím nebyla potřeba konektory vyměnit za jiné. Technologie přenosu signálu po optických vláknech totiž na konektorech nelpí. Co se na sebe navaří, to bude fungovat. Je tedy úplně jedno, jaký konektor je na kterém konci. Pokud existuje spojka, díky které se to z konkrétního konektoru dostane buď do zařízení nebo do dalšího vlákna, přenos bude pokračovat.

Za zmínku stojí ještě méně využívané FC, MT-RJ, E2000, EC. To jen tak pro úplnost ke konektorům.


Historie optických sítí

Historie skleněných vláken sahá ještě před dobu druhé světové války. Tehdy se uznávaný skotský vynálezce televize J. L. Baird (1888-1946) ve dvacátých letech minulého století marně pokoušel přenášet obraz po kabelu. Kabel byl spletený z několika stovek skleněných vláken. Bohužel útlum byl tak velký, že na fotony zanevřel a šel cestou elektronické televize.

Výhody optických vláken

Optická vlákna jsou dnes velmi rozšířená a řada poskytovatelů internetu je přivádí až do domácností. Jaké jsou ale jejich výhody oproti metalickým či radiovým spojům?

Optické kabely

Optické kabely jsou vlákna, které mají přes sebe několik ochranných vrstev a mají nejrůznější využití. Tyto kabely mohou v sobě obsahovat jediné vlákno, dvě, nebo klidně třeba i 96 vláken. Optický kabel je tedy vždy vybaven optickým vláknem, tažným prvkem, výplní a pláštěm kabelu.

Pigtail

Pigtail je krátký kus optického vlákna v ochranné vrstvě, který je z jedné strany továrně zakončený konektorem a ze strany druhé holým vláknem bez konektoru. Pigtail se používá pro přivaření k distribuční síti, aby byla zakončena konektorem. Díky nim odpadá nutnost zhotovení konektoru a je lehčí cokoliv připojit.