Konektory SC, LC a ST

Zakončení optického kabelu je stejně, jako v případě jakýchkoliv jiných datových kabelů ukončeno konektorem. U optických vláken ale hovoříme o optickém konektoru. Dnes nejpoužívanější jsou konektory typu SC, LC a ST. A aby to nebylo tak jednoduché, ještě každý z konektorů má několik typů leštění. Tomu se věnuji v samotném článku:

Mezi konektory je hodně rozdílů, hlavně v konstrukci.

Jednotlivé konektory lze na fotce výše vidět. Odleva jde o konektor LC-UPC, uprostřed pak SC-UPC a napravo pak jako jediný zelený SC-APC

Konektory typu SC mají jednu velikou výhodu, proti ST nebo LC. Tou je možnost konektor jen zamáčknout v případě připojování a jen vytáhnout v případě odpojení. Není potřeba pohybovat bajonetem jako u ST nebo povolit pojistku u LC.

SC konektory se nejčastěji používají u sítí typu GPON, EPON, GBIC atd. Právě i koncové zařízení, jako je třeba ONU, ONT atd mají tyto konektory. LC konektory naopak najdeme v nejrůznějších SFP či SFP+ gbics, případně ve vysílačích/přijímačích XFP. Jejich výhodou je menší velikost, kdy dva konektory se vedle sebe vejdou do pozice RJ-45, což v případě SC nelze. Existuje sice verze SC-RJ, se kterou přišla švýcarská firma, nicméně v praxi jsem se s ním nikde nesetkal, ale jde o pěknou vychytávku.

S konektory typu ST se jde ještě hojně potkat například ve starších výrobních halách nebo firmách, kde se optika řešila kdysi dávno a kde zatím nebyla potřeba konektory vyměnit za jiné. Technologie přenosu signálu po optických vláknech totiž na konektorech nelpí. Co se na sebe navaří, to bude fungovat. Je tedy úplně jedno, jaký konektor je na kterém konci. Pokud existuje spojka, díky které se to z konkrétního konektoru dostane buď do zařízení nebo do dalšího vlákna, přenos bude pokračovat.

Za zmínku stojí ještě méně využívané FC, MT-RJ, E2000, EC. To jen tak pro úplnost ke konektorům.




Historie optických sítí

Historie skleněných vláken sahá ještě před dobu druhé světové války. Tehdy se uznávaný skotský vynálezce televize J. L. Baird (1888-1946) ve dvacátých letech minulého století marně pokoušel přenášet obraz po kabelu. Kabel byl spletený z několika stovek skleněných vláken. Bohužel útlum byl tak velký, že na fotony zanevřel a šel cestou elektronické televize.

Výhody optických vláken

Optická vlákna jsou dnes velmi rozšířená a řada poskytovatelů internetu je přivádí až do domácností. Jaké jsou ale jejich výhody oproti metalickým či radiovým spojům?

Optické kabely

Optické kabely jsou vlákna, které mají přes sebe několik ochranných vrstev a mají nejrůznější využití. Tyto kabely mohou v sobě obsahovat jediné vlákno, dvě, nebo klidně třeba i 96 vláken. Optický kabel je tedy vždy vybaven optickým vláknem, tažným prvkem, výplní a pláštěm kabelu.

Leštění PC, APC, SPC a UPC

Každý konektor má uvnitř "feruli", která má určitý typ leštění. Díky leštění je možné optické patchcordy, pigtaily a další spojovat. Díky tomu se docílí přenosu optického signálu dále.

Pigtail

Pigtail je krátký kus optického vlákna v ochranné vrstvě, který je z jedné strany továrně zakončený konektorem a ze strany druhé holým vláknem bez konektoru. Pigtail se používá pro přivaření k distribuční síti, aby byla zakončena konektorem. Díky nim odpadá nutnost zhotovení konektoru a je lehčí cokoliv připojit.

Optické splittery

Optické splittery jsou součástí pasivních optických sítí, jako jsou GPON. Typickým příkladem je například síť GPON, 10GPON a další. Optické splittery se používají k rozdělení optického signálu na několik výstupů. K jednomu portu OLT je tak možné připojit až 128 ONU/ONT zařízení (v sítích GPON).