Vývojové prostředí pro Arduino je napsané v jazyce Java. To znamená, že je dostupné pro všechny platformy, na kterých je Java dostupná, z těch hlavních zmíním Windows, Linux a Mac OS X, protože pro ty je již připravená instalace na oficiálních stránkách Arduina.
V současné době je verze 1.6.0 a je k dispozici jako instalačka .EXE pro Windows, soubor ZIP pro Windows nepotřebuje pověření správce, protože se neinstaluje. Pak je zde Mac OS X pro Javu 6 a také pro Javu 7, ale ta je v současné době pouze experimentální. A pak soubory určené pro Linux 32/64 bitů, kterou je pravděpodobně potřeba kompilovat pro každý Linux. Bohužel instalátor pro Linux jsem v této době nezkoušel, ale postupem času se k tomu nejspíše dostanu.
Nainstalujeme tedy vývojové prostředí, každý dle svého operačního systému, což není těžké a tak není potřeba se o tom rozepisovat. Po instalaci vývojového prostředí jej můžeme klidně spustit a zobrazí se nám něco takového.
Výhodou nového prostředí je to, že již obsahuje základní kus kódu, který je potřeba pro běh každého Arduina, i když by ta část byla prázdná. Pokud by tam totiž nebyla, skončí chybou.
To že máme nainstalováno vývojové prostředí a vpravo dole nám to píše, že je připojeno Arduino Uno na COM4 ještě ale neznamená, že tomu opravdu tak je.
Arduino je v tomto opravdu hodně zrádné a tak nejlepší bude se podívat do ovládacích panelů/správce zařízení, ve kterém je zapotřebí, aby Arduino nebylo v neznámých nebo dalších zařízeních.
Při prvním připojení se tam ale nalézá a je zapotřebí jej dodatečně nainstalovat. To provedeme kliknutím pravým tlačítkem myši na Arduino Uno (nebo na to, které instalujeme) a zvolíme možnost „Aktualizovat ovladač“.
Po kliknutí na aktualizaci se nám objeví tabulka, která se nás ptá na to, zda chceme software ovladače vyhledat automaticky nebo chceme ovladač vyhledat v PC.
První možnost je sice super a určitě by se našel případ, ve kterém by fungovala, nicméně za celou dobu používání operačního systému Windows se mi nikdy nestalo, aby to opravdu fungovalo správně. Z tohoto důvodu tedy použijeme možnost „vyhledat ovladač v počítači“. Na dalším okně se nás to ptá, kterou složku chceme prohledávat a to včetně podsložek. Ono okno vypadá asi takto:
Můžete se snažit a vybrat přímo složku kde driver je, ale tato možnost je opět k ničemu. Je zapotřebí zmínit, že pokud jste nainstalovali IDE přes EXE soubor, je zapotřebí k tomu ještě stáhnout i zip archív, ve kterém se nachází soubor s ovladačem, který je zapotřebí. Zip archív je také potřeba rozbalit někam do nějaké složky či na plochu, aby bylo možné používat jeho obsah.
V tomto okně tedy zvolíme možnost „vybrat ovladač ze seznamu“ a vybereme možnost z disku… Po kliknutí na toto tlačítko se nám objeví tabulka, která vypadá takto:
V ní zvolíme „procházet“ a vybereme soubor s názvem arduino.inf ve složce drivers z rozbaleného archívu ZIP, který jsme si stáhli z oficiálních stránek Arduina.
A zvolíme otevřít. Po otevření se toto okno zavře a vrátíme se zpět na předchozí, kde již bude cesta k souboru arduino.inf. Tuto volbu potvrdíme kliknutím na OK a zobrazí se nám nabídka všech možných ovladačů pro všechny možné Arduina.
Z tohoto seznamu vybereme Arduino, které instalujeme, v mém případě jde o UNO a tak na něj kliknu a potvrdím tlačítkem další. Pokud vše proběhne jak má, což by mělo, bude nové Arduino nainstalováno jako seriový port COM s nějakým číslem. Ve správci zařízení jej pak najdeme pod tímto označením.
Možná někoho teď napadne, proč je zapotřebí jej instalovat když i na začátku bylo na COM4, nebo alespoň podle prvního obrázku z IDE.
Důvod je ten, že Arduino používám již delší dobu a teprve nyní jsem se rozhodl napsat tento díl o tom, jak se připojuje, to znamená že mě opravdu na začátku tohoto seriálu Arduino fungovalo, nicméně těm, kteří jej teprve nyní nastavují by rozhodně nefungovalo.
Také mnoho obrázku, kde se Arduino nachází nepochází z PC, na kterém s Arduinem budu pracovat, ale je z jiného PC, na které nainstalováno nebylo. Je to z toho důvodu, abych mohl demonstrovat to, jak se ovladač instaluje, protože na mém PC již nainstalováno je a je zbytečné jej odinstalovat a nainstalovat znovu. To vše zdůrazňuji jen pro ty čtenáře, kteří by měli pocit, že některé ze screenu obrazovky nepochází ze stejného systému a ano, mají pravdu :-).
Tímto je tedy Arduino plně nainstalováno a již je plně připraveno pro první naprogramování.
