Dnes asi nejběžnější označení televizí je tzv. Full HD. Jde o soubor HDTV videorežimu s vysokým rozlišením. Toto rozlišení je nejčastěji 1920×1080 pixelů (2,1 megapixelu), protože se počítá se širokoúhlým poměrem 16:9. Také je velmi často označované jako 1080p. Toto rozlišení je charakterizováno 1080ti horizontálními liniemi vertikálního rozlišení a progresivním skenováním. V praxi to znamená, že se obraz vytváří postupně a není prokládaný.
U některých výrobců označení Full HD nebo 1080p odkazuje na schopnost přijímat a zpracovat 1080p signál nebo případně menší obsah na toto rozlišení zvětšit. Jde o to, že zobrazovací panel má přesně 1920×1080 bodů. Veškerý obsah s tímto či nižším rozlišením je dané zařízení schopno nějakým způsobem zpracovat a následně zobrazit.
V případě koupě nové televize se tak nemusíte obávat, že by programy které nejsou ve Full HD nešli zobrazit. Programy zobrazit půjdou, ale množství informací o obrazu není pro toto rozlišení dostatečné. Obraz nebude tak ostrý jako videa prezentována výrobcem nebo přímo vysílání ve Full HD, ale obraz se zobrazovat bude.
Vysílací standardy
Kdysi byl ve filmovém průmyslu stanoven jako základní formát 1080p24. Všechny filmy byly tak v rozlišení Full HD a počet snímků za vteřinu odpovídal přesně 24. Tento počet snímků spolu s částečným „rozmazáním“ obrazu stačí na to, aby lidskému oku obraz připadal plynulý. Toto rozlišení spolu se snímkovací frekvencí se tak stalo zavedeným produkčním standardem pro digitální kinematografii. Dost pravděpodobně to byl nejspíš první univerzální videostandard v rámci celého světa.
