Orcs Must Die! 2 je pokračování vynikající akční hry a tower defense strategie Orcs Must Die!. Herní strategie se od prvního dílu nijak neliší. Jde opět o obranu Nexů před nejrůznějšími nestvůrami, jako jsou krvelační orkové, létající netopýři (pokud se jim tedy tak dá říci), či hromady dalších, naprosto ohavných zlobrů a další fantasy zvěře, která nemá na práci nic jiného, než si to hrnout přímo k již zmíněnému Nexu.
Hra se v podstatě dělí na dvě části. V té první stavíte nejrůznější pasti, které umíněným NPC rozhodně nebudou zpříjemňovat cestu a druhá, ve které již přichází vlna, kterou nesmíte nechat projít.
První část je v podstatě tower defense. Vybíráte vhodné místa na umístění pasti tak, aby přicházejícím orkům to co možná nejefektivněji ubíralo životy až k následné smrti. To není občas ale vůbec jednoduché. Někdy k Nexu existuje i více než jedna cesta a tak bránění je někdy opravdu velmi složité.
Druhá část je spíše střílečka. Od chvíle kdy začne přicházet nová vlna již nemůžete stavět novou obranu, tedy tak jak jste postavili, tak s tím se bráníte. Zde je potřeba bez prodlení zneškodnit vše, co přes postavené nástrahy přejde… a to bez milosti! V tomto díle je ale vidět, že autoři hry mají více zkušeností. Závan jedničky je cítit naprosto na každém rohu, nicméně herní zážitek je daleko intenzivnější.
Víc hlav víc ustřílí
Když se náhodou stane, že už některé z kol samy prostě nedáte, je možné hrát s kamarádem, kterého pozvete ke hraní. Bohužel v tu chvíli okamžitě vystrkává růžky vyšší obtížnost. Pokud tak přizvete hráče, který teprve začíná a nemá se hrou zkušenosti, může se kolo stát ještě nehratelnějším, než když budete sami. Navíc kolikrát nemusíte bránit ani jeden, ani dva, dokonce ani ne tři, ale hned čtyři vstupy do místnosti. Což s hráčem který to zatím neumí nemá smysl, protože to rozhodně sám nezvládne. Co hůř, tím že ho přizvete mu můžete hru znechutit a přijdete tak o spolubojovníka.
Krom toho Orcs Must Die! 2 je právě pro multiplayer v podobě kooperativního režimu optimalizovaná, nebo alespoň mnoho kampaňových misí. To znamená, že bez schopného hráče se prostě neobejdete. Samozřejmě že hra, pokud hrajete sami trochu upraví obtížnost, to ale neplatí o level designu… protože ten zůstává stejny.
Tomu všemu, pokud by se náhodou stalo, že hru dohrajete, což není nesplnitelný úkol, protože to jde stihnout do pěti hodin je i úroveň „Endless“. Ta je navržená tak, že s každou další vlnou jsou orkové silnější a nezničitelnější, je to tedy pouze a jen o tom, kam až to vydržíte. Navíc se zde setkáte s nestvůry, o které za normálních okolností a při normálních obtížnosti, prostě nemáte šanci zavadit. To však nevadí! Tím spíše to při prohře budete chtít překonat! Hra prostě táhne!
A když náhodou to nedáváte, přizvete si někoho kdo hraje za sexy čarodějku a hned je chuť pokračovat. Navíc pouhým dohráním hry celou hru neprozkoumáte. Na to, aby jste odemkli všechen arzenál, který můžete vesele orkům prezentovat je zapotřebí něco přes tisíc lebek. Z každého levelu jich však padne jen pár (tím je myšleno opravdu jen dvě či tři, ale může jich být i pět, ale to by jste museli opravdu v úrovni excelovat). A po dohrání celé hry jich budete mít jen něco lehce okolo dvou stovek, což není skoro ani pětina toho, co by jste měli mít. Ale to nevadí! Protože přizvete dalšího hráče a dáte si to ještě jednou! A podruhý! A po tisící! A pořád vás to bude bavit, což je na hře to nejlepší.
Co lze ale hře vytknout je absence editoru úrovní. Je to škoda protože v takovéto hře by se doslova vyjímal na výsluní a hráči by si mapy mezi sebou jistě rádi sdíleli. Navíc podobnost druhého dílu s tím první občas vypadá, jako kdyby šlo jen o větší DLC než o samostatný, plnohodnotný díl, nicméně to na hratelnosti vůbec neubírá, spíše naopak, co na co si hráč zvykl u prvního dílu může vesele aplikovat v tom druhém a půjde mu to ještě o mnoho líp.
