SSD disky jsou poslední dobou mezi uživateli často opěvované téma, ve kterém se ale bohužel nachází spousta polopravd, omylů, nepřesností či mýtů, a to i přes to, že jsou na trhu k dostání již delší dobu. Za tento, řekněme chaos a zkreslování informací mohou někteří výrobci, kteří občas přesné informace nechtějí sdělit, ale také občasní uživatelé, co dělají nejrůznější recenze. A právě nyní je ten nejlepší čas, abychom si o těchto discích uvedli několik celkem zásadních věcí na pravou míru, a vy jste měli lepší pohled na to, který disk si vybrat.
Prvním a nejdůležitějším faktorem, se kterým si nový disk kupujete, a platí to jak pro SSD tak klasické plotnové disky, je spolehlivost. Na disk ukládáte data, a pokud si koupíte disk, který není vůbec spolehlivý, o svá data můžete velmi jednoduše přijít. U SSD disků je problém ještě komplikovanější. U klasického plotnového disku stačilo poškozený disk (pokud nebyl rozbitý) dát specializované firmě, ta za nemalé peníze vyměnila elektroniku, aby se dostala k vašim datům a vše bylo v pořádku. U SSD disků je sice tato možnost k dispozici, ale jejich chyby spojené s fungováním jsou často vážnější než jen zadřené ložisko, pokažený elektromotor či strhnuté čtecí hlavy. Záchrana dat z SSD disků je výpočetně náročná operace, protože oproti klasickým diskům jsou na nich data zašifrovaná a rovnoměrně rozložena do napěťových buněk, které mají jen omezenou životnost, ta je dána maximálním počtem jejich přepsání.
Tímto se dostáváme k jednomu zásadnímu bodu, a to je maximální hodnota přepisu jedné buňky. SSD disky mají nejrůznější algoritmy pro rovnoměrný zápis dat na disk, aby se pomalu opotřebovával celý disk a aby nedocházelo k poškozování jen jeho konkrétní části. Například první SSD disky měly jeden základní problém: jejich elektronika a algoritmy na rozložení dat po disku nebyly na tak vysoké úrovni. A pokud se uživatel pokusil na SSD vytvořit v jeho části databázi, která byla neustále přepisována (například spuštění vlastního serveru nějaké MMO hry), tak pravděpodobně tento disk, resp. jeho část velmi rychle „odepsal“. Nové SSD disky by měly být již natolik inteligentní, aby k tomuto problému nedocházelo, nicméně i tak bych SSD na výše zmiňovaný účel raději nepoužíval.
Tímto se dostáváme tedy ke dvoum základním pojmům. Ten první je: Module manufacturer a ten druhý: Silicon manufacturer. Rozdíl mezi nimi je dosti značný.
- Module manufacturer je výrobce, který si od jiných výrobců kupuje NAND čipy a následně z těch koupených čipů skládá samotný disk, zde bych jmenoval třeba Kingston, OCZ nebo Corsair.
- Silicon manufacturer je výrobce, který si sám vyrábí NAND čipy a zbytek komponentů ze kterých je disk složen, vše je jeho vlastní výroba. Takovýchto výrobců je ale hrozně málo, například Micron, který své SSD nabízí pod značkou Crucial.
Ono když se na to podíváte, tak si řeknete, že výrobci, ktěří si sami nevyrábí čipy, nebudou kupovat nic, co je nekvalitní. Nicméně, položme si jednu základní otázku. Když budete vařit a budete mít výrobky ze své vlastní zahrádky/statku, jak by dané jídlo asi tak chutnalo, nebo když to samé jídlo uvaříte ze surovin ze supermarketu? Tím samozřejmě nechci říct, že zboží ze supermarketu je špatné, nicméně nad tím, co se s ním děje již nemáte kontrolu, a tak není problém koupit třeba maso, co mají na pultech třeba měsíc, popřípadě jejich různé „křehčené“ maso. Podobně by mohla být ovlivňována kvalita SSD disku.
Nyní když jsme tedy narazili na spolehlivost, jistě byste se při výběru nového disku měli zaměřovat na uživatelské recenze, ale ne jen z jednoho obchodu ale vzít to křížem krážem celým internetem, protože to že v jedné prodejně je tento disk v pořádku neznamená, že je tomu tak i jinde. I zde hraje velkou roli výrobce: jeden řeší závadu rychlým vyměněním disku za jiný, aby si udržel zákazníka, jiný bude vše protahovat a zákazník jej vůbec nezajímá. Toto je zcela jistě důležitý faktor a sním je spojena i technická podpora společnosti mající na svědomí daný disk a hlavně to, jak svůj produkt udržují. Pokud koupíte dva stejně rychlé SSD disky se stejnou kapacitou, stejně to ještě neznamená, že budou stejné. Pokud jeden výrobce dbá na to, aby daný disk byl vždy s nejnovějším firmwarem, a sám ty disky pořád testuje a vychytává mouchy, je tento disk tedy rozhodně lepší než ten, který výrobce vyrobil a dále se o něj nezajímá.
Když jsem právě zmínil kapacitu a rychlost, pojďme si o tom něco říct. Mnoho uživatelů se domnívá, že když SSD disk nemá rychlost alespoň 480 MB/s, tak je pomalý. Toto prosím vás je hloupost, a ten kdo toto tvrdí, neví nic o tom, jak klasický plotnový, natož SSD disk pracuje. Nyní se vám to pokusím jednoduše vysvětlit.
- Plotnový disk má plotny, na kterých jsou uložená data. Jde o kulaté medium, nad kterým se točí čtecí hlava, která je mechanicky ovládaná tak, aby byla nad potřebným místem. Rychlost čtení tedy zde udává to, jak rychle se hlava pohybuje, což je v řádu milisekund. Takový normální disk má odezvu něco okolo dvou až třinácti milisekund. Pokud tedy vezmeme rychlost odezvy a načítáme malé soubory, disk nebude zrovna moc rychlý, což přesně simuluje příklad, když se načítá operační systém. Jen pro zajímavost, v klasických 3.5″ discích se při 7200 ot/m obvodová rychlost plotny pohybuje rychlostí přes 100 km/h.
- SSD disk má oproti plotnovému jednu zásadní výhodu, která spočívá v tom, že zde není žádná plotna, pohyblivá čtecí hlava, ani další známé věci z klasických disků. Jejich doba odezvy je hodně pod hodnotou 1ms, některé disky mají 0,1ms přístupovou dobu, některé třeba 0,3 ms, nicméně i tak jde o velmi značné zrychlení. Pokud tedy SSD disk použijeme na systémový oddíl, je to právě ten důvod, proč je rychlost načítání o tolik rychlejší
K SSD diskům se udávají dvě hodnoty, jak pracují. Nejprve rychlost čtení/zápisu dat na disku, nicméně daleko důležitějším parametrem je náhodné čtení/zápis, které se měří v IOPS (input-output operations per second). Tato hodnota se udává při náhodném čtení a zápisu malých souborů na disku, které mají většinou velikost 4 KB. Tato hodnota tak daleko přesněji odráží reálnou rychlost, kterou poznáte při práci se systémem, při spouštění aplikací a všude tam, kde se něco načítá.
Představte si situaci, ve které máte dva disky, jeden je plotnový a jeden je SSD. U obou výrobce napsal, že jejich čtecí rychlost dosahuje 120 MB/s. Na těchto discích si uvedeme dva příklady.
- V prvním příkladu budeme načítat jeden soubor, který na plotnovém disku nebude mít žádné fragmenty, rychlost bude, dá se říci skoro stejná. Rychlost SSD se zde de facto neprojeví.
- V druhém příkladu ale začneme načítat soubory, které jsou velké třeba 4 KB, nebo 8KB a víc. Zde se již SSD disk stává rychlejším, a to znatelně, protože klasický plotnový disk při každém přesunu hlavy k novému souboru bude ztrácet. Čas, který ztratí je odezva, kterou občas výrobce uvádí a jak jsme si řekli dříve, pohybuje se okolo 2-13 ms. V případě že bychom se rozhodli načíst 1000 souborů o velikosti 4 KB, bude to SSD disku trvat cca půl vteřiny. Plotnový disk se u tohoto ale docela zapotí, protože bude muset 1000x hnout čtecí hlavou a při každém pohybu bude ztrácet třeba 10ms, tato hodnota jak jsem napsal je u každého disku jiná, ale s 10 ms se dobře počítá. Disk tedy jen na pohyb hlavy aby tyto soubory zkopíroval, bude potřebovat 10 vteřin, a to jsem ještě nepřipočetl čtení souboru. Tedy plotnový disk by tuto úlohu dokázal splnit za necelých 11 vteřin.
Jak je z obou případů zřejmé, rychlost SSD oproti klasickým plotnovým diskům tkví v malých souborech a absenci pohybu čtecí hlavy. To je právě důvod, proč s nimi systém při načítání a všeobecné práci neuvěřitelně ožije.
Nyní se pojďme tedy zaměřit na velikost SSD disků. Disky SSD se dají rozdělit podle kapacity určení, jak mají být používány.
- malé SSD disky s kapacitou od 32 – 128GB jsou určené pro systémový disk, jsou také nejpomalejší a právě na tento účel se hodí nejvíce
- středně velké SSD disky s kapacitou od 129 – 480GB jsou nejčastěji používané pro systémové ukládání nejrůznějších aplikací.
- Velké disky od 481 – 960 GB slouží jako plnohodnotná náhrada mechanických disků a právě proto jsou nejrychlejší
Podle tohoto rozdělení byste si měli přibližně vybírat disk, to ale neznamená, že to nelze i jinak, toto rozdělení je pouze orientační.
Závěrem se pojďme podívat ještě na jeden mýtus, a to je že SATA III je lepší než SATA II protože ta je pomalá. SATA II má sekvenční rychlost 300 MB/s, pokud tedy koupíte disk který je pomalejší, opravdu na tom nezáleží. Pokud budete mít disk rychlejší, tak stejně jiný disk, flash disk, internetové připojení anebo ethernetové připojení k jinému PC touto rychlostí nedisponuje… Když vezmeme v potaz, že rychlost ethernetové sítě je 1 Gb/s, tedy něco lehce přes 120 MB/s a vy máte k dispozici v SATA II 300 MB/s, to je pořád ještě hodně dobré. Není tedy důvod tvrdit, že SATA II je nedostačující, protože i když budete mít rychlejší disk, ostatní části, ze kterých chcete kopírovat tak rychlé nebudou.
